Jedná se o vyšetřovací metodu, která slouží ke zjištění funkčního stavu nervových kořenů, periferních nervů, nervosvalového přenosu a svalů.
EMG zahrnuje dvě základní elektrodiagnostické metodiky:
1) stimulační EMG – vyšetření vodivosti motorických nebo sensitivních vláken periferních nervů,
2) jehlová EMG – pomocí jehlových elektrod studuje bioelektrické potenciály kosterních svalů
EMG vyšetření je prováděno lékařem-neurologem – specialistou v elektromyografické problematice. Proto je nutné, aby měl pacient k vyšetření doporučení. Toto doporučení musí být formulováno lékařem, nejlépe neurologem. Mělo by obsahovat anamnézu, subjektivní potíže pacienta a objektivní nález pacienta. V doporučení musí být jasně dáno, co má elektromyografista vyšetřit, zda se zaměřit na stimulační EMG (např. při podezření na sy KT či sy loketního sulku) či zda je indikováno jehlové EMG.
Průběh vyšetření
Stimulační EMG se provádí pomocí registračních a stimulačních elektrod. Vyšetření se provádí elektrickou stimulací periferních nervů – hodnota se pohybuje individuálně, maximálně ale do 100 mA. Z toho plyne, že samotné vyšetření může být mírně bolestivé. Zvláštní jednotkou stimulační EMG je vyšetření repetitivní stimulací – kdy dochází k sérii elektrických impulsů. Toto vyšetření je indikováno u pacientů s podezřením na poruchy nervosvalového přenosu, a to zejména myastenia gravis.
Příprava na vyšetření
Od pacienta se žádná zvláštní příprava nevyžaduje, jen by si ráno neměl vyšetřovanou končetinu či část těla mazat krémem. Před samotným vyšetřením je vyzván k umytí rukou mýdlem a utřením do sucha – je to z důvodu minimalizace kožních odporů.
EMG vyšetření je kontraindikováno u pacientů s kardiostimulátorem. V některých případech je možno ho provést i u těchto pacientů, ale jen po souhlasu s kardiologem.